Obejměte své vnitřní dítě

 

Co je vnitřní dítě?

 

Když jsme byli malí, měli jsme nějaké potřeby.
Potřebovali jsme lásku, něhu, pohlazení, oporu, pochopení, bezpečí, jistotu atd.

Rodiče nám mohli dát jen to, co sami dostali, nebo pokud byli již pokročilí,
mohli dát to, co si sami pro sebe vytvořili. V každém případě, dávali jen to, čeho dle vlastních schopností a zkušeností byli schopni. Nedokázali se vcítit do všech našich potřeb a my nebyli schopni si o všechny potřeby říci, nebo jsme si o ně říkali způsobem, o kterém rodiče dle svých zkušeností rozhodli, že na ně nemáme právo. 

Nic si nebudeš vynucovat, nebudeme tě rozmazlovat, takhle se chovat nesmíš, takhle se chovat musíš atd. I když to s námi mysleli dobře, jejích představa o tom co je pro nás dobré, se většinou neschodovala s naší potřebou. Přizpůsobivé děti nevzdorovali a měli zdánlivě hezké dětství. Smířili se s tím co jim rodiče daly a ti o nich říkaly, my máme hodné děti. Ostatní rodiče jim záviděli, protože jejich děti se nespokojili s tím co dostaly, ale vynucovali si různými prostředky to co cítily, že je jim upíráno. 

V tomto období, kdy vztahy mezi dětmi a rodiči probíhají tak, že rodiče přece nejlépe vědí co je pro dítě dobré se vytváří náš vztah k vnitřnímu dítěti. Tvoříme si model chování sami k sobě. Nejsme si toho vědomi, ale když si před sebou představíme své vnitřní dítě a konfrontujeme ho se vzorci svého chování, to co cítí jako nepříjemné, je to co jsme nechtěli, aby se dělo nám a v dospělosti sami sobě nevědomě tímto ubližujeme. Pro šťastný a harmonický život sám se sebou, je třeba se na své vnitřní dítě napojit, dozvědět se čím mu ubližuji a tyto vzorce chování transformovat.

 

Neměli bychom se chovat jako onen muž, který sedí na chodníku a tluče se kladivem do palce u nohy. Když se ho ptají proč to dělá, odpoví. "Víte jak je to krásné když to přestává bolet?"